Předání dárků zambijským dětem adoptovaným na dálku
V pondělí 29.1.2007 došlo u kostela Saint Francis Xavier Parish v Kalingalinga čtvrti v Lusace v ordinaci společnosti Czech AID (ve středisku Home Based Care) k předání dárků některým zambijským dětem adoptovaným na dálku. „Některým dětem“ znamená těm dětem, u nichž se ke konci školního roku nevyčerpaly všechny finance určené na vzdělání a zdravotně sociální péči. A právě k zdravotně sociální péči se tyto dárky pojí. Vzhledem ke skutečnostem, které při terénních návštěvách adoptovaných dětí v jejich domovech sociální pracovnice viděla, po zhlédnutí, v jakých podmínkách tyto děti bydlí a žijí (dle našich evropských zvyklostí by jejich obydlí zdaleka nesplňovala žádné hygienické ani bezpečností podmínky) a jaké mají děti doma prostorové možnosti, byly vybrány některé základní věci, které byly dětem zakoupeny. Pro představu, vzhledem k tomu, že děti často spí na zemi či na matraci s pěti i více sourozenci, byla některým dětem zakoupena matrace s prostěradlem a povlečením, deka, polštář a závěsná moskytiéra (v Zambii se místní obyvatelé potýkají s velkým problémem jménem malárie, zvláště v období dešťů). Přemýšlelo se o zakoupení postele pro některé děti, ale prostorové možnosti v jejich domovech to bohužel neumožňují. Dále děti dostaly ručník a chystá se nákup základních hygienických potřeb (mýdlo, zubní pasta a kartáček, prášek či mýdlo na praní, toaletní papír, kapesníky, hřeben, vazelína....) všem adoptovaným dětem. Některé z nich žijí v opravdu velké bídě, takže pro ně a jejich rodinu bude nejvýhodnější ze zbytku „jejich“ (myšleno od adoptivních rodičů) peněz z předešlého roku nakoupit některé základní potraviny (kukuřičná mouka, olej, cukr, sůl...).
Do budoucna se také plánuje, v rámci výuky několika chlapců v truhlářské dílně při sociálních aktivitách v chudinské čtvrti Kalingalinga, nechat dětem domů vyrobit např. věšák na prádlo, poličku na věci apod. Truhlářská dílna by tak mohla reagovat na aktuální potřeby adoptovaných dětí.
Za dárky, které děti dostaly, byly ony i jejich rodiče či opatrovníci velmi vděční. Zvláště pak ti, kteří se o děti starají, s díky pravili, že něco podobného by nikdy svým dětem koupit nemohli. Evropan si jen těžko představí, co znamená taková chudoba, kdy mají děti jen velmi nuzné místečko ke spaní a jsou rády, když se dvakrát až třikrát denně mají čeho najíst...I když se jedná třeba jen o kaši z kukuřičné mouky a přílohu uvařenou jako špenát z dýňových listů...
Bohužel nutno zmínit i stinnou stránku věci, kterou předání těchto dárků některým dětem přineslo. Po compoundu (chudinské čtvrti) Kalingalinga se rychle rozneslo, co některé děti u kostela dostaly a od té doby se na programech každý den objeví tu maminka s dětmi, které nechodí do školy a nemají na čem spát, tu starší dívka, která chce být také podporována, děti, které chtějí chodit do lepší školy a rodiče na ni nemají...Jen těžko se každému vysvětluje, že adopce na dálku je dlouhodobý proces, že nejdříve sociální pracovnice musí zjistit něco o jejich rodině, zjistit, jak se děti budou chovat na dopoledních či odpoledních programech vedených společností Czech Aid u kostela v Kalingalinga a zda tam budou určitou dobu děti docházet a pak, pokud budou splňovat určité požadavky, mohou být zařazeny do registru dětí vhodných k adopci. Následně pak přijde další doba čekání, různě dlouhá, na to, zda si právě ono dítě někdo v Čechách na internetu vybere jako svou adoptivní dceru či syna. Co se může každému příchozímu dítěti nabídnout, je návštěva odpoledních programů pro děti u kostela či dopoledních vzdělávacích aktivit pro děti předškolního a mladšího školního věku (pod vedení místní učitelky), vše zdarma a s patřičnou péčí. Snad se to nezdá být příliš málo...
napsala Radka Rejhová