Feeding program a Workshop Malárie
Dne 22.11.2006 v odpoledních hodinách byl pro děti z Kalingalinga připraven v rámci sociálních aktivit společnosti Czech AID u kostela Saint Francis Xavier Parish v Kalingalinga čtvrti v Lusace ve spolupráci se střediskem Home Based Care feeding a následný workshop o malárii.
Feeding znamená v přesném překladu „krmení“, v Africe „Feeding programy“ poskytují různým cílovým skupinám základní potravinový servis. Jídlo, které bylo dětem na odpoledním programu podáváno, připravily během dopoledne a brzkého odpoledne tři dobrovolnice z Home Based Care. Vařila se nshima (hustá kukuřičná kaše), kapenta (sušené rybičky typu sardinek) a zelenina (zelí, rajčata, cibulka), jedno za tradičních zambijských jídel.
Děti si odpoledne zazpívaly, umyly si ruce, pomodlily se, studentky Zdravotně sociální fakulty a sociální pracovnice Radka je seřadily do dvou řad podle stáří a danou krmi jim začaly podávat. Dětí přišlo na tento program požehnaně, je skoro až záhadou, jak si mezi sebou sdělily, že tento program bude tak trochu speciální. Proto musely některé mladší děti jíst společně, po dvojicích až trojicích. Zambijské jídlo se tradičně jí rukama, takže ani při tomto feedingu nebyla udělána výjimka. Bohužel začalo v průběhu feedingu, když už měly děti téměř dojedeno, pršet, takže pití, připravené venku, si vypily jen některé děti. Jiné, rozrušené a nabuzené přívalem deště, po sobě začaly kelímky s vodou lít a v dešti rozverně pobíhat. Nátura zambijských dětí je velmi živá a divoká a jen obtížně se pak tyto děti zaháněly do haly, přednáškové místnosti, kde jim pak Lee Tembo, student sociální práce na Univerzitě v Lusace, přednášel o malárii, zatímco některé děti ještě venku pomáhaly pod střechou v garáži s mytím nádobí.
Dětí, účastnících se workshopu, bylo kolem sto dvaceti a pro Leeho bylo tedy samozřejmě velkým oříškem, udržet si jejich pozornost, přestože mu studentky i sociální pracovnice pomáhaly. Na ostatní programy, v jiné dny, jen tak pro představu, dochází kolem padesáti dětí. S takovýmto množstvím se dá úspěšně pracovat, ale jakmile se počet dětí přehoupne přes osmdesát, je spolupráce s nimi velmi obtížná. Takže klobouk dolů před Leem, který dětem přednášel 45 minut.
Pro děti byly ještě připraveny zdravotně-sociální balíčky se základním vybavením pro jejich hygienu a běžný život (mýdlo, kartáček a pasta na zuby, kapesník, malý ručník, prací mýdlo, sešit, tužka, pastelky...) Vzhledem k počtu dětí, navštěvujících běžně sociální programy vedené sociální pracovnicí a studentkami, bylo připraveno 100 balíčků. Tento den však bylo jejich předání nemožné, uvážíme-li počet dětí, které ke kostelu přišly. Zároveň v těchto podmínkách nebylo možné některé z nich poslat pryč, takže bylo předání balíčků odloženo na pozdější dobu.
Některé děti však objevily v kufru auta, zaparkovaného u kostela, velký počet igelitových tašek a dopídily se, že by snad mohly být pro ně. Obestoupily tedy auto ze všech stran, některé z nich se navalily i na kapotu a dožadovaly se svých dárků, které jsme jim přivezli. Typická nátura těchto dětí. Jako zvířátka. V Čechách by nám toto chování připadalo jako vrchol drzosti, zde spíš jako nedostatek ve výchově a snaha přežít a utržit pro své blaho, co se dá. Nakonec děti pochopily, že opravdu jídlem a přednáškou tento program končí a odebraly se domů.
Člověk by si řekl, že snad ani nejsou vděčné za jídlo, které dostaly, ale když jedly, bylo na nich vidět, že měly opravdu hlad a byly za toto jídlo rády.
Programu se tohoto dne zúčastnil i filmový tým z České Republiky, který se pokusil veškeré dění okolo nafilmovat. Jejich záběry by možná později mohly vypovědět více než pouze tento jednoduchý popis.
Bohužel, další den přišlo na odpolední program opět přes sto dvacet dětí a dožadovaly se nshimy či jiného jídla. Když dostaly odpověď, že tento den feeding nebude, tvářily se chvíli ukřivděně, přesto však většina z nich zůstala na programu. Doposud byly dětem jednou týdně podávány housky, na zahnání hladu a při jejich podávání tolik nevyváděly.
Plyne z toho poučení, že pokud se bude pro děti feeding připravovat, je potřeba zavést docházku dětí, navštívit jejich rodiny přímo v chudinské čtvrti a rozhodnout, které z nich tuto podporu a pomoc opravdu potřebují a které se bez ní obejdou. Je to poměrně náročný úkol, za pomoci někoho z místních však by mohl do budoucna tyto programy zefektivnit.
napsala Radka Rejhová